Dračí studna, čaj pro císařovnu matku

V provincii Če-ťiang (Zhejiang) se nachází město jménem Chang-čou (Hangzhou), které je opěvované pro množství zeleně, sličné ženy a kulturní dědictví. Naleznete zde množství pagod, zenový buddhistický Chrám Útočiště duší a především krásné Západní jezero. Kdybyste náhodou uvažovali nad tím, že Západní jezero navštívíte, tak bych Vám doporučil ve všední den dopoledne a nejlépe za deště. Nejen, že déšť dodá místu mystickou atmosféru, ale hlavně odradí milióny hlučných turistů, kteří zde každoročně devastují historické a kulturní památky. Pokud byste v procházce pokračovali kolem Západního jezera dále na západ, dostali byste se do zelených kopců, mezi kterými leží malebná víska jménem Dračí studna. Vesnička je obklopená čajovými plantážemi a bohužel podobně jako Západní jezero je zahlcena stovkami turistů. Ve vesnici Dračí studna v současnosti žije zhruba 800 registrovaných obyvatel, kteří mají celkem čtrnáct rozdílných příjmení, z nichž příjmení  Wu, Ťiang, Lin a Jang má 75% obyvatel. Rodiny zde často provozují hostely, čajovny či restaurace nebo pěstují čaj. Vesnice Dračí studna je totiž místo, odkud pochází jeden z nejznámějších zelených čajů na světě: Dračí studna.

Vesnička Dračí studna leží mezi zelenými vrchy. Na protějších svazích můžete vidět čajové plantáže.

Čaj dračí studna se v Číně řadí mezi deset nejpopulárnějších čajů a pití tohoto čaje se postupně rozšířilo z oblasti ústí Dlouhé řeky, kde se původně pěstuje, do celé Číny. Příprava zeleného čaje je velmi nenáročná. Stačí Vám sklenice, čajové lístky a horká voda. Často můžete spatřit Číňany, jak si v ruce nesou uzavíratelnou sklenici nebo termosku se zeleným čajem. Výhodou zeleného čaje je to, že ho můžete pít kdykoli a kdekoli, třeba cestou do práce. Nepotřebujete ani konvičku, ani kai-wan (gaiwan) a jak čaj chladne, tak jeho chuť nedegraduje.

Na přípravu zeleného čaje Vám stačí sklenice, čajové lístky a horká voda.

Historie čaje dračí studna v oblasti kolem Západního jezera sahá více než 1200 let nazpět. Dala by se shrnout jednou větou: „za dynastye Sung dostal čaj jméno, za dynastie Jüan vešel ve známost, za dynastie Ming jeho sláva vzkvétala a za dynastie Čching byl na vrcholu.“ Již v Klasické knize o čaji z osmého století se Lu Jü zmínil o pěstování čaje v chrámech Tchien-če (Tianzhe) a Útočiště duší. Čaj, který původně sloužil jako nápoj místních rolníků to během tisíce let dotáhl až na nápoj používaný u císařského dvora k požívání i k obětem.

Oltář vzdávající hold pití zeleného čaje ve vesnici Dračí studna

Za dynastie Severní Sung byly zdejší „čaj od Vonné jeskyně“, „čaj od Hory bílých mraků“, „čaj od Hory vzácných oblak“ určeny jako rituální nápoje, které se používaly u císařského dvora jako obětní dar. Za vlády dynastie Jižní Sung se Chang-čou stalo hlavním městem a pěstování čaje zde začalo vzkvétat. V 18. století za vlády dynastie Čching se císař Čchien-lung vypravil do oblasti v ústí Dlouhé řeky celkem šestkrát. Z toho čtyřikrát navštívil Dračí studnu, aby zde dohlížel na sklizeň a při pití čaje skládal básně. Osmnáct keříků čaje, které tenkrát rostly před chrámem Chu-kung deklaroval císař Čchien-lung jako „imperiální obřadní čaj“ a každoročně daroval první úrodu z těchto keřů jako tribut císařovně matce. Mezi oblasti, kde se čaj dračí studna tradičně pěstoval a dosud pěstuje patří: Š‘-feng (Lví vrch), Lung-ťing (Dračí studna), Jün-si (Hora dlících oblaků), Chu-pchao (Pramen utíkajícího tygra) a Mej-ťia-wu (Vesnice rodu Mei). Tyto oblasti tvoří čajovou oblast Západního jezera a jedinou oblast, odkud pochází autentická dračí studna.

Dochovalo se několik legend, které se pojí s tímto čajem. Jedna z legend praví, že ve vesnici hned vedle studny stávala chatrč. V ní žila byla jedna stařena. Kolem chatrče vedla cesta, kterou chodívali rolníci z Jižních hor na trh k Západnímu jezeru. Cesta byla vyčerpávající a toto bylo ideální místo, kde mohli dát pocestní odpočinout unaveným nohoum a trochu se občerstvit vodou ze studny. Stařena před domem rozmístila několik stoliček a z lístků osmnácti divokých čajovníků, které jí rostly za domem, připravovala pocestným nápoj. Zalévala ho vodou z nedaleké studny. Jak roky běžely,  toto místo vešlo ve známost a lidé se zde zastavovali častěji a ve větším množství. Jednou v zimě těsně před Svátky jara, kdy napadlo hodně sněhu a mrzlo tak, že čajovníky téměř uhynuly, tudy proudil téměř nekončící průvod lidí, kteří chodili na trh nakupovat zásoby na oslavy Nového roku. Mnoho z nich si před stařeniným domem potřebovalo oddechnout. Tu se jeden dědek stařeny zeptal: „Už jsi nakoupila na Svátky jara, bábo?“  Stařena na to odpověděla: „Kdepak bych asi vzala peníze na oslavy? I tady ty čajovníky mi nejspíš brzy zmrznou a napřesrok už se mi ani neurodí čaj.“ Dědek ukázal prstem na rozbitý mlýnský kámen, co ležel opodál, a pravil: “Tohle je opravdové bohatství, babo. Proč tady ten kámen vlastně máš? Nechceš mi ho prodat?“  „Rozbitý mlýnský kámen je k ničemu, jestli chceš, klidně si ho vezmi,“ říká mu na to stařena. Dědek podal stařeně deset liangů stříbra a jal se kutálet mlýnský kámen pryč. Stařeně přišlo blbé vzít si za rozbitý kámen stříbro a chtěla ho dědkovi vrátit, ale po tom jako by se zem slehla. A tak jí nezbývalo, než si stříbro nechat. Nový rok minul a na jaře začaly na všech osmnácti čajovnících rašit nové lístky. Tentokrát větší a zelenější než kdy dřív. A jako by to nestačilo, tak v místě, kde býval mlýnský kámen, vyrašilo nemálo nových čajových keříků.

Popularitu čaje dračí studna v Číně ukazuje plná lednice u nás v kanceláři

Jiná legenda zase praví, že jednou při inspekci oblasti kolem ústí Dlouhé řeky navštívil císař Čchien-lung Lví vrch ležící nedaleko vesnice Dračí studna, aby zde obdivoval venkovská děvčata při sběru čaje a seznámil se se zvyky místních lidí. Jednoho dne spatřil několik děv jak zrovna trhají z keřů čaj a srdce mu zaplesalo. I jal se sám společně s nimi otrhávat lístky. Neměl ještě snad natrhanou ani hrst, když náhle přiběhl eunuch od dvora se správou, že císařovna matka náhle onemocněla. Jakmile to císař uslyšel, hodil hrst čajových lístků do pytlíku a uháněl do hlavního města. Nakonec se ukázalo, že to byl planý poplach a matka se jenom přežrala exotických pamlsků a udělalo se jí špatně od žaludku, zčervenaly a opuchly jí oči. Během setkání se synem ucítila libou vůni a zeptala se, co že to tak krásně voní. Císař prohledal kapsy a ejhle! To voní lístky čaje, které natrhal pod Lvím vrchem, a které během několikadenní cesty do paláce v pytlíku uschly. Císařovna matka ihned poručila komorné, aby připravila nápoj. Jakmile se císařovna čaje napila, hned se jí ulevilo a prohlásila: “čaj z vesnice Dračí studna je vskutku zázračná medicína.“ Císař viděl, jak je jeho matka nadšená a osmnáct čajových stromků, které rostly u chrámu Chu-kung pod Lvím vrchem, nechal prohlásit za císařké keře a jejich úrodu každoročně věnoval své matce. Těchto osmnáct stromů ve vesnici Dračí studna roste dodnes.

Keříky čaje dračí studna.

Název čaje byl odvozen z názvu místa, odkud pochází. Název vesnice Dračí studna byl zase odvozen od pramene, který zde byl a původně se mu říkalo Dračí hlubina. Tento pramen vypadal jako malá studánka kruhového tvaru. Místní obyvatelé se domnívali, že tento pramen je spojen s mořem a mezi nimi pluje drak, a proto mu dali název Dračí hlubina.

V současnosti jenom v provincii Če-ťiang existuje zhruba 20 odrůd čaje dračí studna. Traduje se, že původních osmnáct čajových stromků, které rostou v místě, kde se nacházel chrám Chu-kung, byly zdokumentovány již za vlády císaře Čchien-lunga v 18. století. V čajové oblasti Dračí studna najdete plantáže, kde farmáři pěstují čajovníky staré i několik set let, ale není jich už mnoho. Drtivá většina plantáží je nyní osazena geneticky modifikovaným čajovníkem Lung-ťing č. 43 (Dračí studna č. 43), který plodí dříve a více. Někteří farmáři ještě plantáže s původním starým čajem udržují, protože je jim starých stromů líto. Každý rok je vytrvale sklízejí, i když na nich prakticky nevydělají.

Ručně trhané lístky čaje dračí studna.

Původnímu nešlechtěnému čajovníku se říká starý strom. Je to stejný typ rostliny z jaké byl čaj, který v osmnáctém století ochutnal císař Čchien-lung. Starého stromu je dnes již omezené množství a plodí méně než novější modifikované úrody. Na první pohled není tak úhledný jako lung-ťing č. 43, jeho jednotlivé lístky se liší velikostí i tvarem. Vůni má fazolovitější a chuť hořčejší. Pěstuje se výhradně v chráněné oblasti prvního stupně Dračí studna. Je nejméně dostupný, nejžádanější a nejdražší. Pokud se mluví o nejlepším čaji dračí studna ze Lvího vrchu, tak se mluví o čaji ze starého stromu. Farmáři se pěstováním pouze tohoto druhu neuživí, takže kromě starého stromu mají další a větší pole s modifikovanými odrůdami.  Pokud si koupíte dračí studnu ze starého stromu, kupujete pravou dračí studnu, čaj nejpodobnější tomu, který za vlády Čchien-lunga dostal císařské uznání.

Dnes nejrozšířenější odrůda dračí studny je lung-ťing číslo 43. Tento čaj vyšlechtili vědci na Zemědělském výzkumném ústavu z původního starého stromu a jedná se o státem uznanou odrůdu. Tato odrůda je odolnější, dozrává rychleji a plodí více, má úhledněšjí lístky a sladší a aromatičtější chuť. Pokud koupíte dračí studnu číslo 43 vypěstovanou v oblasti Západního jezera, kupujete stále ještě autentickou dračí studnu.

Farmář sklízí lístky z neúhledného starého stromu, v pozadí můžete vidět vyrovnané řady dračí studny č. 43.
Fotografie zapůjčena od 寒残一叶

Odrůda která plodí ze všech nejdříve se nazývá ranný wu-niou. Již v druhé polovině února začínají rašit první lístky a začátkem března je možné čaj sklízet. Jelikož se vizuálně velmi podobá výše uvedeným zavedeným odrůdám, bývá často falešně prodáván jako starý strom nebo lung-ťing číslo 43. Čím dřív je čaj na trhu, tím více se na něm dá vydělat.

Mezi méně rozšířené odrůdy patří například če-nung číslo 117 a če-nung 139, které byly vyšlechtěné na Čeťiangské univerzitě nebo ranný pching-jang z oblasti kolem města Čching-tao.

Jarní dračí studna se tradičně sklízí ve třech obdobích: před Svátkem číštění hrobek a před obdobím dešťů a po deštích. Nejcenější bývá první jarní sběr. Keřík, který přes zimu nikdo neotrhával, v sobě postupně kumuloval živiny, které na jaře všechny dává do prvních jarních lístků. První lístky rostou velmi pomalu, protože je ještě chladno a není dostatek slunečního svitu, a stihnou tak pojmout nejvíce energie (cukru). Pozdější sklizně bývají již častější, protože to umožňují rostoucí teploty a přibývající množství slunečního svitu. Lístky tak stíhají dorústat rychleji a neuchovávají v sobě tolik živin jako ty první. Zato obsahují více chlorofilu.

Červeně je označena oblast, kde se pěstuje pravá dračí studna od Západního jezera. Zeleně jsou označeny další oblasti, kde se tento čaj pěstuje, ale již není považován za autentickou dračí studnu.

Číně existuje pořekadlo, které říká, že čaj dračí studna sbíraný před Svátkem čištění hrobů je drahý jako zlato. Proč tomu tak je? Oblast, kde se pěstuje pravá dračí studna má pouze něco kolem 168 km2, jedná se o výše zmíněné Š‘-feng (Lví vrch), vesnici Lung-ťing (Dračí studna), Jün-si (Hora pobývajících oblaků), Chu-pchao (pramen utíkajícího tygra) a Mej-ťia-wu (Vesnice rodu Mei). Na to, aby byly uspokojeny potřeby celé Číny, je tato oblast velmi malá. Ročně se zde sklizí kolem 600 tun čaje. Většina čajových plantáží jsou relativně malé „rodinné“ podniky. Každá rodina vyprodukuje kolem 200 kilogramů jarního čaje za rok. Jenom ve městě Chang-čou se za den dokáže zobchodovat několik desítek tun čaje. Zbytek se rozprodá po Číně a do zbytku světa se téměř nic nedostane.

V okolí města Chang-čou naleznete čajové plantáže všude kolem silnic.

V rušné jarní sezóně, kdy se čaj sklízí, si místní farmáři najímají sběrače na brigádu. Jeden sběrač stojí 500 až 650 korun za den a dokáže nasbírat jenom dva kilogramy surového čaje denně, protože standardy pro sklízení dračí studny jsou přísné (lístek musí mít 1,5 – 2 cm). To po zpracování dělá asi 600 gramů čaje. Takže náklady na půl kilogramu pravé dračí studny jsou nejméně 600 korun. Pokud kupujete cokoli levnějšího, nejedná se o autentickou dračí studnu. Nedávno jsem byl v čajovém obchůdku tady v Šanghaji nedaleko Sü-ťia-chuej (Xujiahui) a bavil jsem se s prodavačem o autenticitě jeho dračí studny. Jelikož poznal, že se celkem vyznám, tak se upřímně rozpovídal. Velkoobchodní cena pravé dračí studny je vysoká (náklady na 500g jsou kolem 600 korun) a čajové obchody mimo Chang-čou mají problémy je prodat konzumentům, aby na ní ještě alespoň něco málo vydělaly. Nenakupují proto autentickou dračí studnu z čajové oblasti Západního jezera, ale z jiných čajových oblastí v provincii Če-ťiang. U té je nákupní cena mnohem nižší a dá se prodat s rozumnou marží. Ti poctivější zamíchají neautentickou dračí studnu do té autentické.

Opravdu kvalitní dračí studna je drahá. Toto je 100g čaje, který jsem koupil za 2235 korun.

Kde tedy můžete s jistotou koupit pravou dračí studnu? Jsou tři možnosti. Buď přímo u farmářů, kteří ji v čajové oblasti pěstují, nebo ihned po jarní sklizni na čajovém trhu v Chang-čou a nebo u zavedených velkoproducentů čaje dračí studna, jako například Longguan, Gong, Shifeng a další.

Chutná Vám zelený čaj nebo preferujete více fermentované čaje? Neváhejte nám napsat email na milan(zavináč)10000salku.cz. Pokud to stihnete před publikováním dalšího příspěvku, budete zařazeni do soutěže o ručně dělaný kai-wan (gaiwan). Můžete nás sledovat i na Instagramu, kde ohlašujeme nové články s předstihem.

Železná Kuan-jin, bohyně mezi wu-lungy

Dnes si povíme něco o mém nejoblíbenějším wu-lungu a zároveň jednom z nejoblíbenějších čajů vůbec: železné Kuan-jin. Můžete se také setkat s názvy jako tieguanyin, železná bohyně milosrdenství nebo třeba Ti Kuan Yin. Já budu čaj nazývat železná Kuan-jin, kde Kuan-jin je jméno buddhistického božstva. Když přepíšeme čínský název čaje pomocí české transkripce, tak dostaneme tchie Kuan-jin. Česká transkripce se snaží češtinou zaznamenat fonetickou stránku čínštiny. Češtinu umíme vyslovovat všichni, takže když řeknete „tchie kuan-jin“, tak Vám budou na 98% rozumět i v čínské čajovně. Nuže, napijme se nyní spolu tohoto lahodného čaje.

Zlatavá barva čaje železná Kuan-jin

Nejprve se podíváme na původ tohoto čaje. Železná Kuan-jin patří mezi polofermentované čaje označované termínem wu-lung (oolong). Pochází z místa jménem An-si, které se nachází v čínské provincii Fu-ťien. O původu čaje existuje několik teorií a legend. První zmínky o čaji z An-si pochází z období na přelomu mezi vládami dynastií Tchang a Sung. Tenkrát žil pod skálou Šeng-čchüan ve východní části hor S‘-ma mnich jménem Pchej. Pchej si často vařil čaj a tot umění naučil i místní rolníky. Ti tehdy začali čajovníku říkat posvátný strom. Za vlády dynastie Sung během éry Jüan-feng, nastalo v oblasti An-si velké sucho. I povolali mistra Pchu Cu, aby vykonal obřady pro přivolání deště. Mistní lid zavedl mistra Pchu Cu k útesu Čching-šuej. Mistr zde nechal vybudovat silnici a postavit klášter, ve kterém se usídlil. Záhy se doslechl o léčivých účincích čaje od skály Šeng-čchüan a požádal rolníky, aby ho naučili pěstovat čajovník a vařit z něj čaj. Několik stromů dokonce přesadil k sobě do kláštera. Jednoho dne, když se Pchu Cu koupal, spatřil fénixe, kterak pojídá červené výhonky čajovníku a bájného jelena, kterak se pase na listech čajovníku. Pomyslel si, že tohle musí být opravdu posvátný strom. Poté se vrátil do kláštera Čching-šuej a připravil si čaj. Během pití čaje rozmýšlel: ‚je to zázrak! Bájný fénix, bájný jelen a mnich se dělí o posvátný strom.‘ Pchu Cu od té doby pomocí čaje léčil místní lid.

U Východní skály na úpatí hor žil vysloužilý generál Wu Lung (Oo Long). Generál Wu Lung se často vypravoval do hor na lov divokých prasat a nosíval s sebou čaj, který si během lovu připravoval pro občerstvení. Čirou náhodou tak vynalezl protřásání a fermentaci – technologie pro zpracování čaje. Čaj se tím stal voňavější a sladší. Lidé rychle převzali jeho metodu zpracování čaje a takto vyrobený čaj se začal podle generála nazývat wu-lung (oolong).

Za vlády císaře Čchien-lunga z dynastie Čching navštívil učený úředník Wang Š‘-žang ministerstvo rituálů v hlavním městě. Jako dar přinesl víceministru Fang Paovi čaj z oblasti An-si. Jakmile Fang Pao čaj ochutnal, ihned seznal, že se jedná o poklad mezi čaji. I představil jej samotnému císaři Čchien-lungovi. Poté, co se císař zeptal Wang Š‘-žanga na původ tohoto lahodného nápoje, pozorně si prohlédl čajové lístky a prohlásil: ‚tvarem lístky připomínají tvář bohyně Kuan-jin, však těžké jsou jak železo,‘ i udělil čaji jméno železná Kuan-jin (tchie Kuan-jin).

Železnou Kuan-jin mám rád z několika důvodů. Je to čaj pro téměř každou příležitost. Je polofermentovaný, takže má výraznější chuť než čaje zelené, které chutnají více po trávě. Co se týká wu-lungů, řadíme železnou Kuan-jin mezi ty méně fermentované. Fermentovanější wu-lungy jsou tmavší a barvou se mnohdy přibližují červeným čajům. Fermentace je oxidace čajových lístků, ke které dochází po jejich utržení. Jakmile list oddělíte od rostliny, začne v něm probíhat látková přeměna, lístek ztrácí zelenou barvu, získává výraznější chuť, prostě řečeno usychá. Jednotlivé typy čajů se liší tím, kdy je proces oxidace zastaven. Oxidace se zastavuje zahřátím, pečením.

Železnou Kuan-jin budu připravovat v porcelánovém kai-wanu z dílen v Ťing-te-čenu

Čaje typu wu-lung lze připravovat jak v hliněné konvičce, tak v kai-wanu (někdy uváděn jako gaiwan, já se budu držet české transkripce). Pro přípravu světlých wu-lungů dávám přednost kai-wanu. V konvičce připravuji zpravidla pchu-er a wu-lungy tmavé. Tentokrát použiji ručně malovaný porcelánový kai-wan z autorské dílny v Ťing-te-čenu, který je kvalitním porcelánem proslulý. Obsah kai-wanu je 180 ml, cena kolem 5000 korun. Čaj budu pít z lehkého ručně malovaného pohárku rovněž z Ťing-te-čenu o obsahu 100 ml, cena kolem 700 korun.

Železná Kuan-jin z oblasti An-si ve výběrové kvalitě vyráběna tradiční, 300 let starou metodou

Zalévat budu železnou Kuan-jin, která pochází z An-si, místa původu této odrůdy čaje. Je vyrobena tradiční, 300 let starou metodou, takže by to měl být čaj podobný tomu, kterého se napil císař Čchien-lung, když dal čaji jméno. Balení o obsahu 336 gramů, je nádavkováno do vakuovaných pytlíčků po 8,4 gramech, což by měla být jedna nálevová dávka. Cena tohoto čaje se pohybuje zde v Číně kolem 300 korun za 100 gramů, takže se ve výběrové třídě nacházíme v nižší cenové hladině. Tímto čajem bych se nebál pohostit návštěvu, nicméně jako dárek bych ho nevolil.

Čajové lístky připomínají tvář bohyně Kuan-jin, však těžké jsou jak železo

Lístky jsou pokroucené do tlustých uzlíků, hmotnost sušeného čaje je střední, barva je bahení zeleň. Podle knih by měly připomínat hlavy vážek, spirochéty nebo žabí nohy.

Lístky Tchie Kuan-jin nasáklé vodou

Čaj si tedy připravím v třídílném kai-wanu. Nádobí (kai-wan, kung-tao sklenici a šálek) nejdříve předehřeju, potom lístky jednou krátce opláchnu a začnu dělat jednotlivé zálevy. Jelikož se jedná o kvalitní čaj, tak opláchnutí ani není nutné. Dobu louhování u prvního zálevu volím 20 vteřin, další nálevy budu prodlužovat asi o 5 vteřin každý (25, 30, 35, 40 vteřin). Víc toho asi nevypiju, nicméně na obalu píšou, že je možno zalít až 9x. Čaj zalévám téměř vařící vodou (95 stupňů). Barva čaje je žluto-zelená až zlatavá, voní jemně a přirozeně po orchidejích. Pokud je vůně příliš silná nebo voní chemicky (uměle), potom je čaj pravděpodobně uměle dovoněn. Chuť čaje je jemná a lahodná, lehce nasládlá a čerstvá.

Barva čaje odpovídás ukázce v chytré knize

Železnou Kuan-jin si cením zejména pro její povzbuzující účinky, jemnou chuť a květinovou vůni. Tento čaj je ideální pro pracovní odpoledne, kdy potřebujete dodat energii. Stejně jako u všech ostatních čajů, doporučuji při konzumaci železné Kuan-jin na chvíli vypnout, přestat pracovat, pustit si příjemnou hudbu a jenom relaxovat, něčím se kochat či se věnovat intelektuální činnosti.

A jak pijete železnou Kuan-jin vy? Neváhejte nám napsat vaše zkušenosti a nápady na email milan(zavináč)10000salku.cz. Pokud to stihnete před publikováním dalšího příspěvku, budete zařazeni do soutěže o ručně dělaný kai-wan (gaiwan). Můžete nás sledovat i na Instagramu, kde ohlašujeme nové články s předstihem.